Jarní povídaní 3. část

Prvního klienta jsem měl v 18 letech byla to paní se štěňátkem border collie a byla to sobota od devíti hodin. To bylo před 14 lety. Za tu dobu. co tohle dělám. se člověk naučí už spoustu frázi používat stále dokola. A především slýchám spoustu frází stále dokola. Pojďme si k nějakým něco napsat.

Velice častá fráze. Můj pes poslouchá/umí, než ho zaujme něco jiného. Povím Vám na to asi toto. V momentě, kdy budu v klidném, ničím nerušeném prostředí nevidím důvod k užívání nějakých povelů na psa. Nechám ho vnímat si svět po svém. Po psovi něco chci v momentě rozptýlení. Povely jsou nástroj, který má ulehčit v konkrétní situaci. Psa mám na volno, chci ho přivolat, protože tam je jiný pes/člověk/cyklista/auto/zvěř/.../. Nebo jdu se psem po městě a chci, aby šel se mnou kam jdu já a ne, že vlaji za psem podle toho. co ho zrovna zajímá a smutné je, že majitel nezajímá v tu chvíli psa vůbec. Je rozdíl, zda pes zná povel a umí povel. Abych mohl říct, že umí, neměla by věta pokračovat slovem "ale".

Další fráze. Stalo se to z ničehonic. Je opravdu minimum případů, kdy by pes opravdu udělal něco vážně z ničehonic. Konkrétnímu problému vždy něco předchází, jde o určitý vývoj. Jde o to, že majitel mu nevěnuje pozornost, není tak zjevný nebo ho nedokáže definovat.

Dále slýchám, vždy u štěňátek, že nejde po ostatních psech. Štěňata nejsou agresivní, můžou mít pro nás divokou hru, ale neprojevují se agresivně. To už musí být něco hodně špatně, aby se toto dělo a je to zřídka.

Čas letí, děti už byly asi třikrát na střídačku vzhůru, takže zkusím zformulovat už poslední část. Hlavní myšlenku toho, co se snažím předávat ve škole. Zdráhám se to napsat, protože v momentě, kdy tohle pochopíte a pokud to dobře uchopíte, v podstatě nepotřebujete žádný kurz pro výcvik a výchovu psa. Proto musím volit správná slova a psát opatrně, abych zachoval vaši chuť se u nás zastavit.

Vy tvoříte to jak se váš pes bude chovat a jak s vámi bude spolupracovat. Ve velké části případu má vlastně majitel podíl na tom, čemu říkáme zlobení a nevychovanost. Když se narodí pes není buď hodný nebo zlý, prostě JE. Chlupatá koule, zvědavá, natěšená na svět vedena instinkty a pudem. A tak se stane, že tahle koule skončí u nového páníčka.

Tady může nastat první problém už při výběru psa. Napíšu to naplno jak to je, nezodpovědný výběr. Tři hlavni problémy. 1. Psa fyzicky nezvládám - pes to vidí dělá si co chce...aby ne. 2. nepromyšlený výběr plemene, nejčastěji pouze na základě libí se mi jak vypadá. Případně špatný neprověřený chov. Později přichází zjištěni a šok jaké toto plemeno vlastně je. 3. Nedostatek času. Mít psa je závazek, nebudu-li se mu věnovat on mě taky ne.

Každopádně máme chlupatou kouli, pečlivě vybranou, u nového páníčka. A nastává důležitá fáze. Jak svého psa teď určitý čas povedete, takový bude. A nechci se nikoho dotknout, vím že majitelé často jednají s tím nejlepším úmyslem. Přesto pes v této fázi dostává od majitele signály na základě, kterých se vyvine chovaní, které pak majiteli vadí. Tahá Váš pes na vodítku? Pravděpodobně jste mu ukázali, že to nejenom jde, ale že tahem si často získal to po čem v danou chvíli toužil. Přijde na přivolaní až když chce on? Pravděpodobně dostal signál, že jste byli spokojení, když přisel třeba až na druhé, třetí, čtvrté...až když chtěl. Najednou vyrostl a je zvyklý si dodělat své věci, protože paniček byl přeci spokojený, když nakonec přišel. Nemluvím o druhém extrému pokud se pes, který se učí přivolaní, trestá. Vynucuje si váš pes pozornost kňouráním, štěkotem, ničením věcí, kousáním? Pravděpodobně jste ho vedli, že to je on, kdo rozhodoval o vaši pozornosti pro něj. Pes vás ignoruje venku? Pravděpodobně tak byl veden, že když se jde ven, jde o to řešit především okolí. Socializace je důležitá, ovšem budovaní kontaktu s Vaším psem by mělo byt důležitější. Váš pes chce za každým psem? Je to přirozenost, kterou jste možná podpořili v dobré víře ať vychází se psy. Ukázali jste, že za každým pejskem se jdeme kamarádit. Druhá strana mince - bojí se váš pes? Je možné, že jste na něj přenesli své strachy a vyhýbali se kontaktu s jinými psy. Teď strach přechází do agrese - boj o život. Boji se okolí? Někdy se štěňátka bojí, je však na majitelích, aby svým správným přístupem ukázali, zda je strach na místě či ne. Stejné je to první týdny života s jejich psí mámou. Proto se dělají zkoušky povahy u psů, než jdou do chovu. Pak je to, ale na vás. Je váš pes agresivní? Pravděpodobně byl zvyklý si žit podle svého, teď dospěl a má vysoké sebevědomí a prosazuje se. Toto jsou jedny z nejčastějších případu, s kterými se potýkáme. Přidejme si k tomu špatné zacházení s nástroji výchovy - pochvala, trest. Označení vyhovujícího chování a označení nežádoucího chovaní. V neposlední řadě nedůslednost. A máme zde takzvaně zlobivého psa. Ale kdo je vlastně doopravdy na vině...?