Zářijová procházka Doksy
Cestování vlakem se psem může být pro leckoho výzva. My v Psí škole máme výzvy rádi, proto bylo téma zářijové procházky dané - cesta vlakem z České Lípy do Doks, procházka kolem Máchova jezera, kousek městem a následně vlakem zpět do České Lípy. První zářijový víkend nám nemohlo vyjít lepší počasí, "ani zima, ani vedro", prostě tak akorát na pořádný výlet.
V devět hodin ráno jsme se sešli na hlavním nádraží v České Lípě v krásném počtu pětadvaceti psů a zhruba pětatřiceti lidí. K vidění byli psi od nejmenší čivavy, až po svalnatého rotvajlera. Hned jsme vzbudili pozornost všech lidí kolem, když jsme před nádražím začali kruhové cvičení, které bylo při sobotním ránu možná náročnější pro některé páníčky, než pro psy :-)). Následně proběhla kontrola košíků pro psy, instrukce pro cestu a následoval přesun na nástupiště. Musím zmínit, že pro většinu psů zde bylo hned několik "poprvé", samozřejmě cesta vlakem, ale i využití košíku v praxi a ne jen při nácviku nebo přítomnost ve velké skupině psů. Podmínky ve vlaku nebyly pro psy a jejich majitele jednoduché. Po nástupu jsme ještě deset minut čekali na nádraží. I u ostatních cestujících jsme vzbudili veliký zájem, v dobrém slova smyslu, tudíž nám pejsky pěkně rozptylovali. I přesto všechno, dopadla cesta vlakem, troufám si říci, na výbornou. Všichni majitelé své psy zvládli. Skupinovou jízdenku jsem nakonec našel v pravé kapse a ne v levé a v Doksech jsme vystoupili všichni, nikdo se nezapomněl ve vlaku. Takže lépe to dopadnou opravdu nemohlo. Jelikož všechny zúčastněné psy i majitele znám, ani na chvíli jsem nezapochyboval, že by to mohlo být jinak. Procházka v Doksech se nesla v příjemném a přátelském duchu jak pro psy, tak pro páníčky. Proběhl nácvik poslušnosti i přivolaní. Psi dostali zaslouženou odměnu v podobě hry a pamlsku a někteří psí otužilci vyzkoušeli jaká je voda. Co vám budu povídat... Byla to paráda, sami se podívejte na fotky. Osobně bych rád pro zajímavost zmínil pár psích příběhů a postřehů. Snad mi pejsci odpustí zveřejnění jmen, bez jejich souhlasu. ;-)
Lery a Max - tyto dva psí kluky vídám pravidelně od štěňátka už dva roky. Za tu dobu udělali OBROVSKÝ pokrok a panička s nimi odvedla velký kus práce. Jsou to, co má pes pro svého pána být, opravdoví parťáci pro všechno. Lery s Maxem jsou vášniví turisté, navštívili už kde jaký hrad a zámek a když tam náhodou psi nesmí, zámecké zahrady to vždy "jistí". Málokterý pes jejich vzrůstu má v nohách to co oni. Pro jejich paničku jsou opravdu radost a koníček a stále s nimi ráda svou práci zlepšuje a zdokonaluje.
Jsem moc rád, že se k nám přidal i Zoom. Ten za námi přijel z Prahy, vzal s sebou svou rodinu a já měl tak možnost ho po téměř roce vidět. Vyslechl jsem si spoustu příběhů od jeho holčiček a od paničky. Jeden z nejkrásnějších příběhů je ten, jak Zoom v Holandsku vběhl na pastvu k ovcím, všechny je nahnal do jednoho rohu a vrátil se (nikdy nic takového netrénoval). Panička byla pyšná že má opravdu pasteveckého psa.
Velice mě pobavila panička od tvrdohlavé bíglice Barči. Na nádraží v České Lípě se mě s úsměvem ptala, jestli jsem viděl film 50x stále poprvé, že tento film je o její Barče. Když jsme pak v Doksech dělali společné volno a nácvik přivolání, Barča ji krásně vyvrátila její předešlé tvrzení a ukázkově chodila na její volání. Na další procházku už určitě vezmou i nový přírůstek do rodiny, štěňátko border kolie Jupika, který ještě nemohl jít, protože není doočkovaný.
Tato krásná bíla fenka také stojí za zmínku. Půlroční Gajuša je hluchá. "To je smutné", říkáte si, to je ale přesně to, na co tohle "torpédo" čeká a pořádně využije toho, že to nečekáte. Gajuša dává své paničce pořádně zabrat. Dělá ale velké pokroky a je na dobré cestě stát se hodným a poslušným psem. Je a vždy bude vděčná, že dostala šanci.
Nela se svou paničkou to neměly lehké. Nelu, když byla malá, napadl velký nevychovaný pes a od té doby trpěla strachem z ostatních psů a i panička měla strach o svého psa. Na slečně byla znát nervozita, když přišla a viděla velké množství psů, ale sebrala odvahu a přidala se k nám a vyplatilo se. Za relativně krátkou dobu bylo na Nele vidět, jak ji tato akce prospěla. Organizovanost a poslušnost skupiny ji i paničku uklidnila, dodala jistotu a na konci akce jsme měli jiného psa. Samozřejmě tím to nekončí a s Nelou ještě musíme hodně pracovat, ale je to podstatný krok kupředu.
Co se rasy týče, nejpočetnější skupinu tvořili čtyři border kolie. Zde musím napsat o rok a půl staré bluemerle fence Zoy. Tu si vycvičila tehdy devítiletá holčička Kája, která s ní začala od štěňátka chodit do naší Psí školy. Dnes má perfektně vychovanou parťačku ovladatelnou bez vodítka, se kterou toho mají hodně před sebou. Když už byla Zoy hodná, prý se začali nudit a tak si maminka Káji pořídila další borderku sable fenku Kesinku, aby doma měli o něco veseleji. Další Border kolii můžete vidět Vegu, kterou má teta Káji a pokud se v tom zatím neztrácíte, výše zmiňovaný Zoom je sourozenec Zoy. Doporučuji papír, tužku a graficky si to znázornit :-).
Starší fenku Koru jsem také viděl po delší době. Když nastoupila do kurzu, měla velké problémy se psy a musela mít neustále košík. Kora je z Doks, takže byla na domácí půdě a čekala na nás na nádraží. Na první pohled mě potěšilo, když jsem viděl, jak ji má panička hrdě posazenou u nohy bez košíku. Když z nádražní budovy vyšel dav psů a lidí přímo na Koru, nesla to trochu s nelibostí a začala projevovat své staré zvyky chování. Majitelka si s ní však hravě během pár vteřin poradila. Kora se uklidnila a zbytek procházky s námi v klidu bez košíku pokračovala.
Všem ještě jednou děkuji za účast a za hladký průběh.
V říjnu se na všechny zúčastněné těším na další podobné akci. Pokud Vás tyto řádky zaujaly, a rádi by jste šli příště s námi, neváhejte mě kontaktovat. Václav Brunclík